Řádky minulosti

6. května 2014 v 17:11 | Lia |  Výkvěty mé mysli
Občas mám chvíle kdy mám hroznou chvíli psát ale nevím co. Deník mi v tom hdoně pomáhá protože můžu psát o naprostých kravinách a kolikrát to má i smysl do budoucna ať už je sebemenší. Někdo se o to pokouší ale nechce se mu do toho takže to dopadne tak že nakonec napíše jen prvních pár dní, někdo to bere jen jako kravinu kterou potkáme spíšv nějakém pubertálním filmu nebo seriálu a někteří už bez něj pomalu nemůžou být. Já patřím do té poslední skupiny. Kolikrát do něj ani nic nenapíšu ale jen pocit že ho mám u sebe mě uklidňuje. Mám štěstí že mamce je úplně fuk co si tam píšu a stejně tak i ve škole takže to nemusím někam schovávat a i tak psát podle libosti. Ještě že tak protože jinak bych s tím asi musela praštit. Vím jak to dopadá (aspoň teda u mě). Většinou nějakou věc schovám tak důkladně že jí pak nejsem schopná tři měsíce najít. Tak si udělám samozřejmě nějaký vodítka jenže ty samozřejmě taky v té chvíli nenajdu. Takhle jsem heldala asi čtvrt roku jeden sešit s povídkou, už jsem to vzdala že jsem ho asi vyhodila a nakonec jsme ho našla pod notebookem když jsme ho dávali na opravu. Mám z toho tak nějak dobrej pocit když se dívám na tu hromadu knížek které jsem už popsala. Možná to bude znít morbidně, ale je to zvláštní pocit když víte že tu po vás něco zůstane ( i když do té doby inkoust vybledne). Jinak ten seriál Salem mě stále baví a nejspíš mě jen tak bavit nepřestane. Dneska jsem zjistila že už po těch třech epizodách jim televize odsouhlasila druhou řadu.


A ještě jeden krásnej, hrozně se mi líbí to písmo.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama