Pod korunou sakury

12. srpna 2014 v 14:02 | Lia |  Povídky
Tak jsem si tak zavzpomínala. Navštívila jsem svůj starý účet kam jsem přidávala povídky. Věřili byste že jsem jich tam měla 51? A z těch všech se mi dodnes jich opravdu líbí jen minimum. Ale tuhle povídku mám nejspíš nejradši, hlavně kvůli komentářům které se pod ní tehdy objevily, a které nemohly uvěřit že mi bylo teprve dvanáct. Napište jak se vám líbí ale jak říkám, je už docela dost stará. :D Nechala jsem jí takovou, jako jsem jí tehdy přidala takže i s chybami.

Lehký vítr se přehoupl přes květinovou zahradu. Podél domu, pak profičel kolem živého plotu, přes zářivě zelenou trávu, kolem pestrobarevného záhonu květin…

Najednou se rozletěl na všechny strany. Jedna část obletěla korunu fialovo růžové sakury. Květy stromu se ihned roztančily. Pod stromem seděli na lavičce dvě sedmileté dívky, a hráli si s překrásnou, ale přesto jednoduchou panenkou. Ta z dívek, která držela v rukou panenku, měla na sobě tmavě zelené šaty. Zaujatě něco té druhé vyprávěla. Dívka, co byla vedle ní, měla na sobě blankytně modré šaty, a svýma kouřovýma očima sledovala holčičku naproti sobě. Obě dvě se šťastně smály. Vtom se ta v modrém zadívala do dálky, jakoby na něco vzpomínala. Najednou se začala bláznivě smát. Její výraz připomínal šílence, co se pokouší někoho zabít. Dívenka vedle ní ztichla, a překvapeně se na ní podívala.
,,Děje se něco Katie?'' Katie se na ní podívala. Každý člověk, co by v tomto okamžiku spatřil její výraz, by nejspíš honem rychle zmizel. Holčička se však nebála Katie, ale měla strach z toho, co způsobilo takový obrat jejích emocí.
,,Už zase přichází. Chce tě ode mě oddělit. Přitom ale neví, že já si k tobě vždycky najdu cestu.'' Dívka se vyděšeně rozhlédla na všechny strany, a objala Katie.
,,Já tě nikdy neopustím!'' Katie se jenom usmála, a taky jí objala. Najednou ze dveří domu vyšla přísně vypadající žena. Její pohled se okamžitě stočil k dvěma dívkám. Úsměv jí ztvrdl na tváři. Rychlým krokem přistoupila k lavičce.
,,Co tu zase děláš Anne?'' Anne se odtrhla od Katie, a strachem naplněným pohledem zvedla hlavu k ženě.
,,Hraji si s Katie.'' odpověděla Anne prostě. V očích ženy se objevila nemilosrdná zlost.
,,Kolikrát ti mám říkat, že žádná Katie neexistuje! Tak už konečně mi přestaň lhát, že tu je!'' začala na Anne řvát. Anne se nahrnuly do očí slzy, které brzy propukly v neuvěřitelný pláč.
,,Ale ona tu je. Copak jí nevidíš?'' Žena prudce uchopila Anne za předloktí, a strhla jí z lavičky.
,,Už nikdy o ní nebudeš mluvit rozumíš!'' řekla naštvaně, a dala ubohé Anne facku. Anne se na ní s uslzeným pohledem těžce obrátila, a sklonila hlavu. Osoba jí vytáhla na nohy, a začala jí táhnout směrem k domu.
,,Katie! Ne, pusťte mě!'' Anne se snažila dost s ženina sevření, ale nebylo to nic platné. Byla proti ní moc silná. Katie se smutně podívala na odcházející Anne, a pak se na její tváři objevil skoro nepatrný úsměv.
,,Já si tě najdu…''
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ella,ellaveci ella,ellaveci | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 21:25 | Reagovat

Nádherná povídka!
Vykouzlila mi úsměv na tváři.
Na to, že ti bylo dvanáct let je to naprosto úžasné a moc hezké.
:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama