Můj život se sousedy

14. října 2014 v 20:32 | Lia |  Výkvěty mé mysli
Vůbec netuším jak mě napadlo napsat článek na tohle téma. Snad možná to že mi to všechno přijde jak z nějaké hloupé grotesky. Když tak napište jak to máte se sousedy vy. :) Pro začátek bych vám měla trochu přiblížit své bydliště. Bydlím v činžáku se čtyřmi patry. Před činžákem máme předzahrádku, kterou nám teď rozryli chlápci kteří opravovali silnici. Měli jste vidět výraz mé sestry když to zjistila. Tak ona se tam snaží něco vypěstovat, ono to konečně vyroste, a oni jí to během minuty vytrhají i s kořeny. Kdyby se aspoň furt jen neflákali. To jsem ale trochu odbočila. Zpět k domu. Za ním máme stejně jako ostatní vedle nás středně velkou společnou zahradu. Žiju v kočičí ulici. Tak se samozřejmě nejmenuje ve skutečnosti, jen na každém kroku narazíte na kočku. Pokud je zastihnete při jedné jejich mafiánské slezině, můžete zjistit že ta ,,černá kočka" jsou vlastně tři různý ne-li víc. Vždycky si pak připadám jak Neo v Matrixu. Černá kočka proběhne přede mnou, otočím se a na plotě sedí další. Vždycky si říkám, co za ďábelské plány se jim honí hlavou. Sami do tohohle společenství přispíváme svými dvěma kocoury. A teď k sousedům. Můj osobní vztah k nim bych nazvala jako komplikovaný. Přiznám se, že za tento ,,vztah" jestli se to tak dá nazvat vlastně můžu sama a vyhovuje mi to tak. Za necelé tři roky co tam žiji jsem s každým z nich prohodila jen pár slov (a to si ani nejsem jistá jestli jsem to ,,Ahoj." řekla fakt všem). Kdykoliv zaslechnu vrznout dveře, rozeběhnu se k našemu bytu jako smyslů zbavená. Možná je to ještě nějaká vzpomínka z dětství, kdy jsem v noci musela chodit do přízemí našeho domu na zachod. Ruku na vypínač, připravit, zhasnout a pak běžet jako magor do těch kamenných schodů i přesto že se nejspíš vymlátíš, protože za tebou je vrah. Tu vsuvka z mých dětských her hluboce zakořeněných v mém podvědomí xD.

Dům se skládá z několika domácností a to takových to: mladá rodina plná zrzků, které bych nazvala jako ,,kreativní," dvou babiček stále kontrolujících čistotu chodby (chodba je přece jen tvá vizitka, komu vadí že hned po tom potom přeběhne chlápek se zabahněnými botami, nic ti nebrání být už ve dveřích připravená s hadrem a kýblem), rodině jedné nezmiňované paní, která nám všem znepříjemňuje život stěžováním si na naprosto vše, i když je to právě její syn ze kterýho jsou všichni na prášky. Pak tu je chlápek, kterého jsem snad nikdy za ty tři roky neviděla střízlivého, nebo že by si snad procházel kocovinou. Nejspíš razí pravidlo že když bude furt vožralej pod vobraz, nikdy na tuto temnou stránku nedojde. Je ovšem sranda ho sledovat jak se škrábe do třetího patra. Pak jsme my a nad námi moje sestra se svým přítelem, který je vždy po ruce když je potřeba něco opravit, ale stále k nemilosti mé sestry odkládá dodělání záchoda a místo toho si ve volných chvílích když nějaké má hraje se soustruhem.

Jak se říká, není nad teplo domova. Na sladké usínání při zpěvu a řeholu ožralů (naproti baráku je hospoda), vyslíchání cizích rozhovorů skrze tenké stěny (už jsem zažila nejendo drama a pak nejedno usmíření které třáslo se stěnou, nejlepší byla zatím ta hádka při které ženská házela po chlapovi nádobí, to bylo hustý :D), noční řvaní koček a tropických letních dnů na zahradě, kdy se smrad kočkolitu zvedne do vzduchu jako oblak. Není nad vůni domova xD. Opravdu doufám, že nikdo ze zmíněných tento článek nikdy nenajde. Cílem není nikoho urazit, spíš se zasmát. Když tak napište jestli je to u vás podobné. Na závěr přidávám fotku našeho staršího kocoura Tygiho. Vidíte ten odhodlaný výraz? Do teď netuším jak mu ten samopal vzali. xD

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ella,ellaveci ella,ellaveci | E-mail | Web | 18. října 2014 v 15:13 | Reagovat

Tak to jsme se zase jednou nasmála :DD
Vážně :D
Když jsem byla mladší, tak jsem hrozně moc chtěla bydlet v paneláku nebo činžáku. Přišlo mi to strašně cool. Ale teď bych to asi nedala, jelikož, když má maličkost usíná, musí být absolutní tma, ticho a klid. :D
Hele, tu hru, když se na chodbě zhasne a já letím po schodech do pokoje hraju dodnes :D Není nic lepšího, než když má člověk za zády vlkodlaka, hodinovou příšeru, bílé chodce nebo baziliška :DD
Ale ten poslední odstavec mě fakt rozsekal :DD A kočka se samopalem, no omg. :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama