Žítkovské bohyně

9. ledna 2015 v 20:23 | Lia |  Hodnocení knih
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat - prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou?
Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele - její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní…
Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Nebo se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie.

Nejspíš poprvé a naposledy se mi podařilo vyhrát nějakou knihu. A k mému štěstí, ještě k tomu podepsanou od autorky. Je to dobrý, protože jsem si jí stejně plánovala pořídit kvůli tomu, že se jednu dobu o ní hodně mluvilo. V knize postupně poznáváme Doru, mladou vědkyni která se vzdala učení svých předkyň, a která vypracovává práci právě o bohyních. Kniha je doplněná nejen o dopisy, složky jednotlivých postav, které Dora postupně čte v archivech, ale i občasnými novinovými články. A jak tak Dora tápe historií žítkovských bohyň a rozeznává jednotlivá tajemství, která nikdy neměla spatřit denní světlo, postupně zjišťuje, že sama má v té dlouhé linii svou vlastní úlohu, i když se bohování nikdy neučila. Nechám vás, aby jste si na knihu udělali názor sami, a byli napjatí stejně jako Dora, jak tohle vše dopadne. Ale ten konec. Opravdu ten konec...Nic mě nemohlo překvapit víc.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama