Stíny hranic-Kapitola 22. Sestřenka

22. dubna 2015 v 21:41 | Lia |  Stíny hranic
Anna

Už jsem zapomněla, jaké to je cestovat portály. A co teprve, když před někým utíkáte. Zatmělo se mi před očima, když jsem opět ucítila půdu pod nohama a nejspíš bych jí cítila i někde jinde, kdyby mi Thea stále nezarývala nehty do vypůjčené bundy. Vzpomínám si, že při posledním přenosu jsem měla docela velký problém pak opět rozhýbat své tělo. Ať to bylo kvůli čemukoliv, nic takového mě teď nečekalo.


Rozhlédla jsem se. Netušila jsem, kde jsme, takže jediný můj orientační bod bylo to, že v téhle části země už nejspíš zima pomalu ustupuje. Při pohledu na námrazu místo závějí sněhu, které jsem posledních několik měsíců potkávala, mě i přes mráz zalil hřejivý pocit. Jsme pryč. Utekli jsme.
Zachytila jsem něčí pohled. Nebyli jsme sami. O kousek dál postávala Alwa s Hel.

"Co se stalo?" dožadovala se odpovědi Alwa a udělala několik kroků směrem k nám. Jako by si Thea až teď uvědomila, že stále zatíná své prsty do mých zad a skoro až zahanbeně ode mě odstoupila.
"Jen menší potíže. Kde jsou ostatní?" obrátila ihned dotaz Thea, i když všichni očekávali odpověď na docela jinou otázku. Co se stalo s Linneou?
"Olivia s dětmi šla napřed. Pochybuju, že s námi někdy v nejbližší době promluví." Thea vědoucně přikývla. Došlo na její slova. Jako vždycky.
"A Eirny a Kat?" Alwa zamrkala očima a promnula si dlaně.
"Asi bude jednodušší, když to uvidíš na vlastní oči. Sama tomu moc nerozumím."



Cesta k domu netrvala dlouho. Portál neobklopovala taková neprostupná houština, jako tomu bylo u nás, tudíž nám nedělalo takový problém najít hlavní cestu, která vedla k vytouženému cíli. Thea s Alwou šly před námi a o něčem se bavily. I přes vzdálenost mezi námi jsem nebyla schopna jim rozumět. Nemohla jsem si nevšimnout změny chování u They. Nemusela jsem být detektiv, aby mi došlo, co způsobilo ten náhlý chlad k mé osobě.

Ten démon mi vlezl do hlavy a nějak mě přiměl, abych ho k nám dovedla. Sama netuším, jak jsem to udělala. Prostě se to stalo. Nedělala jsem si marné naděje, že bych něco takového dokázala Thee namluvit. Jestli jsem si za tu dobu v jejím domě dokázala v ní vybudovat nějakou důvěru, tak teď byla pryč. Možná bych si připadala o trochu méně vinna, kdyby mi ten jeho hlas nebyl tolik povědomý.

"Mám strach o Kat," špitla vedle mě Hel. Bylo to její první navázání kontaktu se mnou od toho incidentu dneska ráno.
"To já taky."
"Byla jsi s ní, když se to stalo ne?" A je to tady. Nevím, jak to dokázala, ale každé naše rozhovory končily tím, že jsem vlastně nakonec za všechno mohla já. Vzpomněla jsem si, kolikrát za tu dobu se jeho ruce ke mně přiblížily, a ucítila jsem nemístnou úlevu. Úlevu z toho, že to schytala ona a ne já.



Ten dům byl obrovský. Dobře, možná ne obrovský, ale rozhodně větší než Thein dům. Velikostí se podobal nějaké menší škole. Na rozdíl od našeho předchozího domova oplýval takovou vznešenou zašlostí s těmi kamennými kvádry, ze kterých byl postaven nebo břečťanem, který obrůstal většinu jeho zdí.

Vystoupali jsme po schodech a Thea zabouchala na dveře pečlivě vyleštěným klepadlem se vzorem ještěrky. Museli jsme sklonit hlavu, abychom viděli, kdo nám otevřel. Před námi stála asi desetiletá holčička s dlouhými černými vlasy, svázanými tmavě modrou stužkou. Z jejího pohledu mi přeběhl mráz po zádech.

"Přišli jsme za Caitlyn. Čeká nás."
"Eve, kdo je to?" zazněl z útrob domu ženský hlas. Dívka nás ještě jednou přejela těma děsivýma očima, než nás konečně pustila dovnitř.

Hala byla obdařena jen dvěma okny, tudíž nebylo divu, že působila ta ponuře. A tmavé barvy tenhle problém nijak neřešily. Stáli jsme na kamenné, šachovnicové podlaze. Jinak bylo vše kolem vyvedeno v tmavě zelené. Tedy vše to, co tu bylo. A to tapety, mechově zelená, zaprášená lenoška u zdi, která nejspíš už dlouho nesloužila svému jménu a prošlapaný koberec na konci místnosti, který byl přetažený přes schodiště vedoucí do patra. Jediná věc, co zdobila stěny, byla sbírka zašlých portrétů.

Překvapeně jsem sebou trhla, když se kolem mě náhle protáhla Eve a pokynula nám, abychom vešli do jedné místnosti hned vedle schodů, ze které aspoň trochu vycházelo denní světlo. Plný nejistoty jsme jí poslechli.
Bylo to jako vyjít z kopky do jasného dne. Zatímco co hala byla v duchu temně zelené, tenhle kout byl krémový. Od stěn po tartanový nábytek. A to nemluvě o přítomnosti desítky světle růžových a žlutých růží.

Ženy polehávající na pohovce jsem si všimla až později. Jakmile nás zaregistorvala, rychle se posadila.
"Říkala jsem si, kde jste. Ostatní dorazili už před nějakou dobou." Natáhla hlavu, jako by za námi někoho hledala. "Eve, připrav čaj. Máme hosty." Nestihla jsem zastihnout Evinu reakce. Místo toho jsem se společně s ostatními usadila naproti neznámé čarodějce.

"Díky Caitlyn, že tu můžeme zůstat." Poděkovala jí s upřímnou vděčností v hlase Thea, zatímco Alwa otráveně protočila oči. Těžko říct, jestli to Caitlyn ignorovala, nebo si toho pouze nevšimla.
"Je to přece jen dům Společnosti."
"Kde jsou všichni? Většinou tu bývá mnohem krušněji?" Caitlyn stiskla rty.
"Zbyli jsme tu už jen tři. Zbytek poslala Společnost na pomoc do ostatních států kvůli té panice z čarodějnic." Jen málokdy jsem si uvědomovala, že to, co jsem tehdy s Idou zažila, byl jen pouhý začátek. Že teď je to mnohem horší. Ještě jednou nás Caitlyn všechny přejela pohledem.
"Vidím, že jste tu bez Sofie a Williama. Dorazí?" Ucítila jsem, jak Thea vedle mě ztuhla. Až teď jsem si vzpomněla na slečnu Carlssonovou. Jen těžko jsem potlačila výkřik a svůj pohled radši zaměřila na hladinu čaje, po kterém ještě stále povlávaly nepřeceděné části bylin.

"Bohužel ne," vydala ze sebe přiškrceně. Caitlyn chápavě přikývla.
"Chápu. Je to škoda, dneska se už těžko hledají dobří sluhové. Jako by snad vymírali nebo co." Při těch slovech se zasmála. V té chvíli zrovna vešla do dveří Eve s tácem plným kouřících šálků a s konvicí plnou čaje. Tenké paže se jí pod tou zátěží třásly. Až později mi došlo, že jsem až do chvíle, kdy položila tác na stolek zadržovala dech.
"Proto beru za takové štěstí, když jsem objevila tady Eve," řekla s úsměvem, a pohladila jí po vlasech. "Kdo by řekl, že se dnes dá ještě narazit na Murraye." Thea s Alwou se jako na povel rozkašlali a odložily horké šálky zpět na stůl.
"Myslela jsem, že jsou už všichni mrtví. Společnost se postarala, aby už při označování jich bylo jen pár." Celá ta konverzace mi přišla, jako by jen porovnávali lepší a výkonnější produkty. Eve se mezitím vypařila z místnosti jako duch. Caitlyn pokrčila rameny.

"Asi mám holt štěstí," prohodila a usrkla si čaj. Z přemýšlení mě vytrhly známé údery hole. Jako za zázrakem jsem se otočila.
Eirny se zastavila asi metr od nás a místo, aby se posadila, se jen opřela o berli.
"Kde je Linnea?" zeptala se na otázku, kterou nikdo z nás nebyl ochoten znovu položit. Alespoň ne dnes. Thea pohlédla na Caitlyn s jasnou prosbou v očích. Stejně tak jí mohla říct i nahlas.
"Byl to dlouhý den. Běžte si najít nějaký pokoj a pořádně se prospěte." Caitlyn nemusela zdůrazňovat, že ta výzva je určena nám. Že se budou bavit o něčem pro naše uši zatím nepříslušné.


Thea

Čistě z etického hlediska jsme vyčkali necelou minutu poté, co jsme ze shora zaslechly dvojici zabouchnutí dveří.
Bylo mi hned jasný, že všechna ta pohostinnost a úsměvy Caitlyn je jen zástěrka. Jakmile to bylo bezpečné, zase to byla ta malá, možná lehce zakomplexovaná čarodějka, kterou jsem znala už spoustu let.

"Ta holka musí zmizet." naléhala na nás.
"Nechceš to upřesnit?" popíchla jí Alwa a vysloužila si tak její ledový pohled.
"Můžete tu zůstat, ale nemůžu tu riskovat někoho nakaženého?" Svraštila jsem obočí.
"Řekla jsi nakaženého?" Caitlyn se ke mně otočila, jako by nechápala mé překvapení. Hlasitě jsem polkla.
"Musím jí vidět," Atropos zavrtěla hlavou dřív, než stihla paní domu cokoliv říct.
"Je zesláblá. Musí se vyspat. Stejně jako my všichni." Zahleděla jsem se do míst, kde dříve byly její oči.
"Prosím. Jen na chvíli je to důležité." Prosila jsem jí, zatímco jsem k ní vysílala svou poslední vzpomínku na Linneu v naději, že jí dokáže zachytit. Atropos nepatřila zrovna k těm, kteří by se nechali snadno zviklat. Proto mě tak překvapilo, když se to právě teď přede mnou stalo.



Tiše jsem nahlédla do pokoje a instinktivně se zahleděla směrem k posteli. Kdyby nebylo jejích rudých vlasů, nejspíš bych si jí v té záplavě peřin ani nevšimla. Opatrně jsem si sedla na okraj podesty a odhrnula jednu z přikrývek. I ze spánku se neustále klepala. Otočila jsem se za Atropos, která mi posunkem naznačila, ať se podívám na její levou paži.

Vytáhla jsem jí tedy zpoza peřin.
Jako reakci na můj dotyk se Kat zachvěla, ale neprobudila se. Při pohledu na zranění jsem zalapala po dechu. Trvalo mi asi půl minuty, než jsem byla schopna vstát a jen tak odejít. Samozřejmě, že když jsem viděla Linneu, ta myšlenka mě napadla, ale byla spíš jen šílenou fikcí než možností, nad kterou by se dalo racionálně přemýšlet. Zavřela jsem se za sebou dveře pokoje a střetla se s pohledy ostatních.
"Zjistila jsi, co jsi potřebovala?" zeptala se Atropos.
"To nevím," Spíš jsem se jen bála to vyslovit nahlas. Pak by to bylo až moc skutečné. Proč by ale někdo vyvíjel takové úsilí? Vždyť nejsme tak důležité. Pak tu ale byla Anna. Co když jsme si po celou tu dobu opravdu jen hřáli zmiji na prsou.

"Jak nevíš?" nechápala Atropos a pohodila hlavou. Povzdechla jsem si.
"Obyčejní démoni nedokážou někoho takhle otrávit. Používají jehly nebo čepele namočený v jedu ale nikdo z nich neumí udělat jed sám ze sebe."
"Nikdo přece neříká, že ty škrábance jsou od nehtů." Správně. To nikdo neříkal. To by tu ale nesměla být má vzpomínka na Linneu a otisk cizí dlaně v jejím břiše. Celá ta myšlenka byla tak spontánní, že mi až na poslední chvíli došlo, že jsem jí volně vypustila, aby jí všichni viděly.
Alwiny zorničky se roztáhly zděšením.
"To by ale znamenalo že…"
"…po nás jde Stín."


Eirny

Soustředěně jsem se zahleděla na vodní hladinu. Nedělalo mi problém se na ní vyladit, a tak jsem se za chvíli ocitla "pod vodou." Rozhlédla jsem se.
"Hledáš mě?" Prudce jsem se otočila. Nebo alespoň tak prudce, jak jen to pod vodou šlo.
"Kde jsi Beo? Domluvili jsme se přece jasně, že na nás budeš čekat u Caitlyn." Divila jsem se, že jsem svým náhlým hněvem neohřála vodu okolo sebe. Beatrice se ušklíbla.
"Věci se změnily." Zatnula jsem zuby. Chápala jsem její loajalitu ke Společnosti. O to víc se mi vařila krev, když jsem věděla, že tady o žádný náhlý rozkaz od Společnosti nejde.
"Ať je to cokoliv, okamžitě se vrať se!"
"A kdo jsi, abys mi poroučela? Královna? Dřív možná jméno tvé rodiny něco znamenalo, ale od toho, co provedla tvá teta to s vámi šlo z kopce. Dnes si už nikdo nevzpomene." Dřív, než jsem stihla strávit, co mi řekla mě vyslala zpátky do reality.


"Jak dlouho budeš pryč?"
"Tak dlouho, jak potrvá válka." odpověděla mi s povzdychem Nora, zatímco si balila své věci.
"Královna má spoustu vojáků včetně Sylvie. Vzpomínáš si na svou sestru? Nechala tu svojí dceru." Švihla po mně pohledem.

"Ovšemže si na ni vzpomínám. Sylvie dělá, co musí. To tak chodí, když jsi vysoce postavená. A co se týče mě, prý mě chce mít Královna u sebe. Snad aby nějak využila mé neobvyklé schopnosti ve válce." Při zmínce o jejích schopnostech se ironicky pousmála.
"Je dost možné, že pro tebe za pár měsíců taky pošlou." Zalapala jsem po dechu.
"Ale co bude s Eirny. Už teď se ptá po Sylvii. Co jí zbude, jestli obě odejdeme." Stiskla rty. Ani jí se to nezamlouvalo, ale stejně jako já věděla, že Eirniny city jsou teď to poslední, na čem záleží.
"Na Akademii se o ni postarají." Chtěla jsem ještě něco namítnout, když v tom do domu vtrhla jako velká voda právě naše malá Eirny. Dřív než stihla Nora jakkoliv zareagovat jí Eirny objala, jako by jí viděla naposledy v životě.
"Bude se mi po tobě moc stýskat, teto."
"Neboj se, Amélie s tebou zůstane. Že mám pravdu?" A s těmi slovy se ke mně otočila, jako bych snad má přítomnost, měla její slova potvrdit. Bůhví proč mi dělalo problém se podívat do očí mé malé sestřenky. Možná proto, že jsem tak nějak tušila, že všechny ty sny a naivní představy o světě mimo Hlavní město, budou velmi brzy zničeny.


Kdo si myslíte, že jsou Stíni? Co má za lubem Beatrice? A co říkáte na odhalení nové věci ohledně Eirny?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama