Úplně mimo

21. července 2015 v 11:27 | Lia |  Daily Lia
Tak jsem zpátky se svou rozporuplnou náladou. Včera v noci jsem začala psát poslední kapitolu Stínů. Upřímně jsem se těšila, až se konečně dobru konce, a budu moci začít pracovat na svém novém projektu. A i tak mi při psaní bylo tak nějak ouzko, že už to končí. Že se s Annou setkám zase až za pár měsíců, kdy si k tomuto příběhu sednu jako k nové knize, a celou ji přepíšu. Ale kdoví, možná se k ní ani vracet chtít nebudu.


Sotva začali prázdniny, a už se blíží konec července, což mě děsí více, než je u mě obvyklé. Přece jen vím, co mě čeká prvního září. Co prvního, ale druhýho! Tři dny seznamování s novou třídou někde na samotě. Sakra, jak já nesnáším zvykání si na nová místa, nové lidi. Snad se mi podaří v té bandě najít aspoň jednoho člověka, kterého se pak budu držet. Základkou jsem také přeci projela se dvěma.

V tomhle mě život vážně překvapuje. Kdo by řekl, že s kamarádkou, se kterou jsem měla tolik let si co říct, stýskalo se mi po ní, když jsem s ní nebyla, si teď najednou uvědomím, že i když jsem jí asi měsíc už neviděla, ani po tom setkání nějak extra netoužím. Byla jsem zvyklá překračovat všechny ty její přešlapy vůči mně. Stálo to totiž za to, nebo jsem si to apsoň tehdy myslela. Stále jsem si namlouvala, že ona za to nemůže. Že to prostě nevidí. Tak moc jsem ji měla ráda, že jsem byla schopna to všechno ignorovat, až pak nedávno jsem si uvědomila, že už ani nějak netoužím si s ní psát, natož ji vidět. Ne, že bych na ní byla naštvaná, prostě jen nemám motivaci. Docela smutné, po tolika letech. A přesto část mě to stále nechce vzdát. Docela jistě ale vím, že je to kvůli vzpomínce, které na naše přátelství mám. Že stále někde hluboko v sobě doufám, že by to jednoho dne mohlo být jako tehdy. Jsem si ale jistá, že až v září odjede na školu, už se neuvidíme. Zdá se mi to jako nedávno, kdy jsem si představovala, jak jako staré báby žijeme v jednom domě plném koček, a potom jak duchové děsíme všechny lidi, kteří by se tam chtěli přistěhovat xDD.

Kdo by to byl řekl, že si najednou budu rozumět s člověkem, kterého jsem z celého srdce těch několik let až tedy do minulého roku nesnášela. Nebo to, že z člověkem, s kterým jsem prakticky vyrostla, a kterého vždy nevidím celý rok ani si s ním skoro nepíšu, tak vždy to bude stejné, když se na jednou za rok na týden sejdeme. Jako by jsme se vrátili v čase, a zase jsme bydleli na vesnici vedle sebe.


Takže se dobírám konce a koukám, co jsem to zas napsala za blbosti. Brácha mě už volá k Life is strange. K hře, která se mi zatím docela dost líbí, i když jsem nejprve měla pochybnosti, že by někdo kromě mého milovaného Telltalu dokázal vytvořit takovouhle hru. No, obávala jsem se zbytečně.

Jestli jste se přes ty mé plky dostali až sem, gratuluji vám. :)

P.S.: Všichni si povinně přečtěte Květy z půdy. Ta série je naprosto dokonalá. Předevčírem jsem za jediný den přečetla celý druhý díl, který má kolem čtyřista stránek, což je i na mě docela tedy maso. Ani nevíte, jak ráda bych se tu rozkecala o tom, jaká je Cathy svině, jak si Chrise nezaslouží, a jak jsem si přese všechno nakonec Carrie oblíbila, ale to je přece jen věc už druhého dílu, který jsem věděla od začátku, že nemůže překonat dokonalost dílu prvního. Takže všem hodně, hodně doporučuju. Už jen kvůli těm obálkám :3

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 21. července 2015 v 11:32 | Reagovat

kvety v podkroví - všetkých 5 kníh či koľko ich je, som čítala pred pár rokmi a mala som z nich nočné mory :D je to fascinujpúce ale predsa nechutné a desivé čítanie :D :) dúfam že tebe sa po nich spí lepšie ako mne :D :)

2 ella,ellaveci ella,ellaveci | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 19:28 | Reagovat

Ach, tuhle mimózu zná snad každý. To s tím přátelstvím chápu, sama jsem si něco podobného prožila.

Kéž bych tak měla na Květy z půdy čas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama