Fantom Opery aneb od konce k začátku

10. září 2015 v 18:54 | Lia |  Výkvěty mé mysli
Už brzy to bude měsíc, kdy jsem sem přidala svůj nadšený článek k zfilmované verzi Fantoma Opery. Co se tohoto námětu týče, dostala jsem se k němu snad tou největší oklikou :D. Nejprve film, pak muzikál, pak jsem si chtěla konečně přečíst originál od Lerouxe, ale dřív jsem se dostala k Fantomovi od Susan Kay. Nakonec jsem ale nějak dojela a musím říct, že teď mám Erika a celý jeho příběh ještě mnohem raději.

Nejprve k muzikálu. Pouštěla jsem si záznam z 25th anniversary, takže s představiteli Christine a Erika Sierrou Boggess a Raminem Karimloo. Měla jsem z toho nejprve takové rozporuplné pocity, protože jsem nebyla zvyklá na jejich hlasy a nedokázala jsem si představit, jak to bude celé na jevišti vypadat. Veškeré obay mě opustily ihned po zaznění prvních tónů úvodní hudby. Říkám vám, ať už ve filmu nebo na divadle, ta chvíle, kdy se rozsvítí lustr a Opera začne ožívat patří mezi ty nejlepší v životě. Ten, kdo při poslechu té hudbě necítí mráz v zádech nemůže být normální člověk :D.

Jestli se mi filmová verze jako že hodně líbila, muzikálem jsem byla unešená. Ta hudba, efekty...Kvůli týhle show bych snad ten výlet do Ameriky i podnikla. Neodkážu si představit, jak mocný zážitek to musí být, když sedíte rovnou v hledišti. Možná za to mohly ty ohně šlehající po jevišti, nebo závěrečná děkovačka, ze který jsem teda už byla totálně naměkko, když původní představitelka Sarah Brightman zpívala s dalšími čtyřmi fantomy.

No koukat se na to budu ještě mockrát a Sierra nejspíš už zůstane mou nejoblíbenější Christine, stejně jako Ramin Erikem :).





Pak se mi poštěstilo, že jsem sehnala Fantoma od Susan Kay, který je inspirován posledními stránkami z Lerouxova románu, které pojednávají o Erikově minulosti. Knihu vypráví jak nám známý fantom, tak i další postavy, do jejíž životů zasáhl a navždy je změnil. Knížka je to opravdu nádherná. Koukala jsem, že někteří jí označili dokonce za nejlepší knihu, kterou kdy četli. Já tak daleko nepůjdu, i když je pravda, že jsem ji přečetla za dva dny.


A pak tu je tedy Fantom Opery od Gastona Lerouxe. Když mi přišel, ještě notnou chvíli jsem obdivovala jeho mazlivou obálku a liliově bílé, hladké stránky. Okej to už jsme zase někde jinde :D. Trochu jsem se bála, aby tu Christine neměla úplně vymytej mozek, i když by se jí asi ani nebylo moc divit vzhledem k době, kdy vyrostla. Nakonec to tak hrozný nebylo, i když byla taková hloupoučká, s čímž jsem počítala. Kniha byla hlavně z pohledu Raoula, takže jsem se konečně dočkala Erika v podobě psychopata jak se patří. A ta atmosféra, kdy stačilo jen říct slovo "fantom" a všichni se už věšeli :D. A pak ty všemožné triky, které na obyvatelích divadla prováděl. Některé na první pohled vystupovaly opravdu tak nadpřirozeně, že jsem si i já říkala, jestli to jsou opravdu jen triky. Možná by bylo i lepší, kdyby nebyly všechny na konci prozrazeny.

A nesmím zapomenout na samotného autora, který po celý svůj žvot věřil a i v knize to několikrát zmiňuje, že Fantom Opery opravdu existoval. Těžko říct, co všechno si pro lepší vyznění svého díla domyslel. Je pravda, že spousta událostí popsaných v knize se opravdu stala. Už jen to vyvolává více než mrazení.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama