Spisovatelské filmy 1. část

26. listopadu 2015 v 15:04 | Lia |  Filmy a seriály
Proces, o kterém hodlám mluvit zná asi každý, kdo se věnuje psaní. Samozřejmě se to netýká jen psaní, ale jelikož mi je tohle kreativní vyjádření asi nejbližší, budu mluvit o něm. Znáte to. Víte, že by jste měli psát, ale nějak se k tomu nedokážete přinutit. Je to různé. Můžete to tak cítit čistě jen kvůli tomu, že se cítíte provinile, že jste už tak dlouho nic nesesmolili. Nebo naopak překypujete touhou vzít pero do ruky nebo položit ruce na klávesnici, ale když má dojít na věc, nejde to. Je strašně snadné sklouznout k neustálému kontrolování mailu, Facebooku, Tumblru (ten je obzvlášť zákeřný, ale když nic, tak vás alespoň může uklidnit v tom, že na to nejste sami) a jistě si dokážete přidat sami podle svého.

Miluju spisovatelské filmy. Kvůli jejich často kouzelné, až snílkovské atmosféře, která ve vás chtě nechtě probouzí inspiraci. A navíc je příjemné se na chvíli ztotožnit s někým, kdo na tom je často podobně jako vy. Podle mě ideální prokrastinace.

Tenhle článek jsem hodlala napsat už před nějakou dobou, ale stále nějak nebyl čas, abych se podívala na ty, které dobře znám, a osvěžila si paměť, až o nich budu psát, a pak tu samozřejmě jsou ty nové, kterých k mému překvapení docela přibylo. Sama jsem tedy zvědavá, kdy nakonec článek vyjde.

Začnu svým v tomto "žánru" nejspíš nejoblíbenějším.


Půlnoc v Paříži

Mladý, úspěšný scénárista Gil sní o pařížských uličkách v dešti a psaní románů. Je to typický snílek. Představuje si sám sebe, jak v temném podkroví, kde jediným zdrojem světla je střešní okno, píše svůj román na psacím stroji a ze všeho nejradši by se ihned přestěhoval do dvacátých let minulého století, kde se to podle něj hemžilo těmi největšími umělci a celkově tuto dobu považuje za zlatou éru. Je tu ale jeden problém, a to jeho snoubenka Inez, která má jaksi jiné požadavky od života, než se rozplývat nad noční Paříží. Je to ona, které se vždy podaří stáhnout Gila zpět na zem, a že je to těžké.

A tak se stane, že jednou, když se Gil bude v noci procházet po městě, u chodníku zastaví auto, které jako by vypadlo z doby, kterou tak miluje. Ani se nestačí nadechnout, a najednou se setkává se všemi svými vzory, ať už je to Scott Fitzgerald nebo Ernest Hemmingway.


Tenhle film je přesně ten druh, kterej vás k té inspiraci rpostě nakopne. Alespoň já to tak mám pokaždé, když se na něj podívám. Kouzlo jako by sršelo z každého záběru.

Byla jsem mile překvapena Alison Pill. Zeldu Fitzgerald patří řekla bych mezi mé oblíbené historické osobnosti a tohle její ztvárnění si myslím je velmi povedené. A nebyla jediná. Taková Kathy Bates jako Gertruda Stein...Zkrátka se na to podívejte :D. Když nic tak aspoň budete mít možnost vidět typický rozhovor se surrealisty :D.


Láska mezi řádky

Andre Aurélii poprvé spatřil skrze výlohu její restaurace. Nepromluvil s ní jediné slovo, vlastně ani neznal její jméno. A přesto na ní vystavěl celý příběh.


Na chvíli ještě zůstaneme v Paříži. Tohle je opravdu ryzí romantika. Prostě takový milý film, který si pustíte po špatném dni.

Náplní Andreho práce je najít mezi všemi těmi rukopisy, co jim posílají do nakladatelství, budoucí úspěchy. Krom toho se také stará o autory, kteří již smlouvu s nakladatelstvím mají (moc hezká je jedna scéna, kde se jedna spisovatelka zavře na záchodě a málem spálí svou nejnovější knihu v záchvatu paniky, že je příliš strašná, než aby jí někdo četl. Jak já tu chudinku chápu :D).

Na Aurélii narazí úplně náhodou. Okouzlí ho natolik, že ho inspiruje k napsání knihy, kde si vytvoří své alter ego, Roberta Millera, asociálního britského spisovatele odříznutého od společnosti. Věci se začnou komplikovat, jakmile se z knihy stane bestseller, a lidé si začnou žádat skutečného Roberta Millera. Shodou náhod se příběh dostane do rukou i Aurélii, která v hlavní hrdince Sofii ihned pozná samu sebe.


Tomuhle filmu bych vytkla snad jen závěrečný až moc přeslazený běh k Eiffelovce. Ale to je jenom detail :D. Trailer se mi bohužel nepodařilo sehnat, tak vám sem dám alespoň fotky.







The Words

Teď dávejte pozor, protože tu máme spisovatele, který čte svou knihu, která je o spisovateli co píše knihu. Zní to zatím jednodušše? Bude hůř.

Na internetu vyloženě někdo říkal, že se v tom neustálém přeskakování z jedné linie do druhé nejde vyznat. Já s tím problém neměla. Já se teda vyznala i v Počátku (ne, že by se The Words dalo s ním srovnávat), na který někteří lidi kvůli tomuhle nadávali.

Na začátku tedy máme spisovatele Claye Hammonda, který čte svou knihu obecenstvu. Prakticky ihned se přesouváme do života Roryho Jansena, veleúspěšného autora, nad jehož knihou nejeden člověk slzel. Má všechno, dokud ho nevyhledá jiný muž s tím, že mu knihu ukradl. S vyprávěním tohoto cizince se přesouváme do jeho mládí a ne příliš šťastných vzpomínek na pobyt v Paříži nějakou dobu po druhé světové válce, který ho přivedl k napsání příběhu.

Kde je pravda? Skutečně Rory knihu ukradl? A jaký je vlastně celkový význam Roryho příběhu, který napsal Clay Hammond?


Asi je čistě na každém, jestli se mu tenhle film zalíbí, hlavně kvůli jeho zvláštnostmi. Mně se líbil, i když nevím, jestli se na něj podívám někdy znovu,



To je tedy pro dnešek vše. V příští části přijde řada na další filmy. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama