Padesát tváří Christine Daaé

20. prosince 2015 v 21:37 | Lia |  Výkvěty mé mysli
Co zpracování, to o něco jiný pohled na příběh. Většina lidí se asi přirozeně nejvíc soustředí na změny u hlavní postavy, a to v tomto případě u Erika. Ať už je to Erik, který má znetvořenou jen polovinu obličeje, nebo celý. Ať je to zoufalá postava, ležící Christine u nohou a brečící jí do lemu šatů, nebo chlápek, kterému přese všechno prostě nevěříte, že by měl tak strašnej život, jakej Erik měl mít.

Z hlavní trojice asi nejmenší změnou vždy projde Raoul, i když jsem byla mile překvapena jeho provedením od Hadleyho Frasera.

Nedávno jsem ale znovu četla Lerouxe a tak nějak jsem se zarazila, že Christine je nějaká divná. Při prvním čtením jsem si toho tolik nevšímala, šla jsem hlavně po příběhu, který mě zajímal víc, i když jsem ho už znala, než Christinino rozpoložení. Mohlo by být zajímavé, porovnat si některá provedení této postavy, obzvlášť s tou původní. Překvapuje mě, že jsem si toho při prvním čtení nevšimla.


Phantom of the Opera, Tim Burton style. I really wish there was a movie like this for phantom of the opera:


Nejspíš to vezmu chronologicky, jak jsem k tomu přicházela, takže začnu u filmu z roku 2004. Ti, kteří ho viděli se jistě shodnou na tom, že je celý takový úsměvný. Ne v špatnym slova smyslu. Já ho mám moc ráda, hlavně kvůli tomu, že to byl on, který mě přivedl k celému tomu "fantomovskému prozření." Člověk si ale prostě nedovede zachovat chladnou tvář, když vidí, jak se tam Gerard Butler lopotí s tím pláštěm :D.

Co se týče Christine, tak ta je podle mě ze všech, o kterých chci dneska mluvit nejmíň zajímavá. Hlavními znaky takové klasické postavy Christine je samozřejmě, že dokáže skvěle zpívat a je tak trošku naivní a nevinná, snažící se vypořádat se životem poté, co jí zemřel otec, a ona byla nucena odejít do cizí země (hodně zhruba řečeno). Vždy je tu ale nějaký detail, který jednotlivé Christine od sebe odlišuje. A u Emmy jsem tuhle drobnost postrádala. Stejně jí ale sakra obdivuju. Když si vezmu, že byla jenom o něco málo starší, než jsem teď já, když to natáčela...


El fantasma de la ópera (2004) | 48 de los vestidos de boda más memorables de las películas:


Vím, že tenhle článek by měl být hlavně o Christine, ale prostě nemůžu opomenout, že tohle zpracování má naprosto úžasnou Madame Giry :D.





KEEP YOUR HAND AT THE LEVEL OF YOUR EYES!!!!




Další na řadu přichází muzikál, což je epizoda sama o sobě, ale já budu tentokrát mluvit o své oblíbené Christine, a to Sierře (některá jména by se opravdu neměla skloňovat :D) Boggess. Furt si říkám, že bych se opravdu měla podívat asi i na původního Fantoma, ale nějak stále nedokážu přijít na chuť Sarah Brightman. Třeba se to někdy zlomí :D.

Říkala jsem si, jak to napsat, aby to nevyznělo vůči ostatním Christine divně, ale asi to zkrátka obejít nejde. Prostě mi Sierra jako Christine přijde taková "nejnormálnější." Odmysleme si prosím to, že slyší v hlavě hlas, o kterém si myslí, že je anděl, kterého jí poslal otec.

Sierra Boggess:

Nejde do extrému. Je u ní krásně vidět ten přechod, z té dětské nevědomosti a fascinace neznámým Hlasem, až na okraj šílenství, jak Erik postupně ztrácí nervy (těžko říct, jestli postupně). Miluju tu část, kdy zpívá Twisted every way. Jako by se jen tak tak držela na nohou.

Christine, Christine, don't think that I don't care but every hope and every prayer rests on you now:

Celkově je celé 25th anniversary strašně podařené. Mají skvělou Carlottu, Andrého a Firmina, dokonce i Raoula tu mám ráda. Jsem si jistá, že o Erikovi ani není potřeba se zmiňovat. Možná je jen škoda, že jak měly většinu pozadích promítaných, tak to pak trošku ruší, když jim to občas někde vypadlo. Stejně ale člověk má tendenci koukat pořád jenom na ně, takže nějaký pozadí je mu úplně jedno.

A ten konec. Ten konec...

Ramin Karimloo & Sierra Boggess, The Phantom of the Opera 25th Anniversary at Royal Albert Hall. Aka my sister's obsession.:


Vždy mě překvapí, jak mě jakákoli zmínka o tom dokáže vpružit. Před chvílí jsem se například dozvěděla, že příští sobotu to bude v televizi. A já, i když jsem to viděla asi už desetkrát, jsem začala pobíhat s nadšeným výrazem a všude rozhlašovat, že mi budou dávat Fantoma.


A teď už ke knížkám. Jsem totiž v takové náladě, že kdybych se včas nezastavila, jistě bych se tu rozpovídala na hodně dlouho, a už tak nejspíš bude tenhle článek dost dlouhý. K napsaní mě přivedlo to, když jsem nedávno četla znovu původního, Lerouxova Fantoma. Všem, kteří jsou v této oblasti aspoň trochu obeznámeni ví, že je tu hned několik rozdílů, mezi originálním příběhem a muzikálem. Například ve Webberově muzikálu má Christine vždy tmavé vlasy (nejspíš následek toho, že první Christine byla Sarah Brightman), a Meg, která je v muzikálu brána jako její nejbližší přítelkyně (v knize byla stejná kravka, jako všechny ostatní), je zase blonďatá.

Meg and Christine by *Meowkin on deviantART:

To, že Lerouxova Christine je blonďatá jsem si pamatovala. To, ale čím jsem byla obzvlášť překvapena, byl vzhled právě této jí blízké baletky. Meg se švestkovýma očima a inkoustovými vlasy. Už jen ta samotná představa je zvláštní :D.


V Lerouxovi jsme bohužel ochuzeni o ten proces, jak se Christine vyvíjela, od setkání s Erikem, jelikož je to celé hlavně z Raoulova pohledu. Tohle mě vážně mrzí, protože bych opravdu ráda byla svědkem Christininých pochodů.

Má druhá myšlenka hned po dočtení (první byl samozřejmě klasický povzdech nad Erikovou smrtí) byla, co sakra ubohý Raoul bude s tou holkou dělat? Vůbec bych se nedivila, kdyby jí jednoho krásného dne ruplo v hlavě, a toho chudáka, který si celou dobu myslel, jak jeho dětská láska potřebuje zachránit, zkrátka a dobře zabila.

Dalo se to samozřejmě po tom všem, co se jí v tak krátkém časovém úseku sithlo všechno odehrát, očekávat. Ne každý je schopen zažít smrt svého otce, odjezd do cizí země, kde není jediný člověk, kterému by na vás záleželo, slyšet neznámý hlas v hlavě, a následně jím být unesen, a vyjít z toho s neposkvrněnou myslí. Dalo se očekávat, že se trošku pomátne.




A k tomu všemu se tu motá Raoul, který je odhodlaný jí prostě stůj co stůj zachránit. Dokonce i daroga, kterého jsem vždy považovala jako snad jedinou rozumnou postavu v tomhle příběhu pevně věří, že nevinnou Christine musí z Erikových spárů dostat. A mezitím si Christine, ať už vědomě či nevědomě pohrává jak s Erikovými, tak i Raoulovými city. Dalo by se to svést na nerozhodnost, nebo prostě, že je jí Erika líto. Nebo se ho bojí. Oni tu jistě všechny tyhle aspekty budou, ale i tak prostě týhle Christine nevěřím. Dostává mě, jak je pro skoro pro každou postavu tady ta nejslabší, nejnevinnější. Raoulovými slovy až příliš laskavá, která se nechala zlákat někým takovým, jako je Erik. Zkrátka někdo, koho je potřeba zachránit, a a odvést co nejdál. Možná taková byla na začátku, ale někde bych jí opravdu potkat nechtěla. Kdoví, co jí zrovna přeskočí v hlavě. To si každý asi musí přečíst sám. Možná, že to při dalším čtení uvidím jinak, ale do té doby: "Hodně štěstí Raoule, ale asi si jí vážně měl nechat u Erika."

Haha this isn't how I see things at all what are you talking about? (POTO):



Ráda bych si Fantoma od Susan Kay přečetla celého znovu, a v nejbližší době to mám i v plánu. Bohužel, stále více na mě dotírá povinná četba, takže jsem byla nucena sjet si je posledních zhruba sto stran, kde na scénu přichází tato mladá sboristka. Málem jsem zapomněla, jak nádherně Susan Kay píše.

Zde naopak máme možnost vidět věci i z Christininýho pohledu. A není to tentokrát šílenství, ale něco jinak typického, pro tuto postavu. Její dětinskost je tu vyhrocena skoro až do extrému. A není se čemu divit. Její otec jí dlouho nechal žít v tom snovém světě, který pro ni pracně vybudoval. Držel ji v něm do posledních sil, ale co jí zbylo, když už nebyl nikdo, kdo by tenhle svět pro ní udržoval?

sleeping__bud - Erik/Christine fanart post

Nedá se říct, že bych tuhle Christine neměla ráda. Ke konci se mi snad i líbila. Jestli nic, tak aspoň ji Erik probudil z těch jejích vzdušných zámků.



Tyhle obrázky jsou sice trošku mimo, ale prostě si nemohu pomoct a nedát je sem. Giryovi jsou prostě nejlepší :DDD.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Starková Starková | E-mail | Web | 22. prosince 2015 v 15:01 | Reagovat

Je tak super, jak podrobně dokážeš rozebrat povahy každé Christine :)
Krásný článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama