Kouzlo kreativního chaosu/bordelu

11. února 2016 v 17:03 | Lia |  Výkvěty mé mysli
Znáte taky ten pocit, kdy se prostě cítíte tolik plný energie a ani pořádně nevíte, co dělat dřív, protože máte poměrně velkou zkušenost, že se toto nadšení naprosto pro vše umí velmi rychle zmizet? To pak člověk v těch pár chvíích nejlépe zjišťuje, jak si umí zorganizovat čas. A co dělám v této vzácné chvíli já? Pokračuju v Dešti? Přece si nebudu kazit tak skvělou náladu Amyinými problémy. A tuplem se nebudu zabývat těmi svými, například že už za týden mám odevzdat hotovou seminárku a já mám zatím jen hromadu nesouvislých poznámek.

Když se to vezme kolem a kolem, průběh dneška sice nebyl nejslavnější, ale venku svítí slunce a i když jsem zastánce dešťových kapek bubnujících do skla a zvuku hromů, otřásajících prostorem, pokud ten velký, žlutý kotouč stojí za mým náhlým zlepšením nálady a to takovým, že jsem schopna pro sebemenší kravinu složit z hlavy písničku i s patřičným muzikálovým číslem, jsem jeho člověk.

A přesně v takových situacích je nejlepší napsat článek na téma, které mě napadlo uprostřed noci, a ani já sama nejsem příliš schopna rozluštit tu změť klikyháků v zápisníku, které jsem si stihla poznamenat dřív, než jsem opět upadla do limbu. Takže teď honem rychle uháním prsty po klávesnici ve strachu, že se mi vytratí myšlenka, nebo jak se mi také stává, že se ocitnu na mrtvém bodě a celý článek smažu.

Honda reaction work problem writing

Chaos není po většinu času chápán jako zrovna pozitivní jev. Obzvlášť ti, kteří mají rádi věci pod kontrolou a přiznejme si, většina lidí má ráda, když má o věcech přehled. I já jsem co se týče spontánnosti poměrně neschopná a nerada si zvykám na nové, natož pak náhlé věci. Obdivuju lidi, kteří s tímhle problém nemají, a kolikrát se v tom i vyžívají.

V naprosté převaze tedy chaos nefunguje a ani nemůže fungovat, protože by si tím protiřečil vlastní definici. Někteří lidé uklízí, když jsou nervní. Stále dokola přerovnávají jednu a tu samou věc, protože se nechtějí soustředit na to, co je okolo nich. Stejně si myslím, že ho alespoň v malých dávkách potřebujeme. Co potřebujeme? Chceme. Trocha kreativního chaosu ještě někoho nezabila (no, možná že i ano). Dokonalým případem nechť je můj psací stůl. Obvykle vypadá můj pokoj uklizeně, protože tak nějak nemám čím ho zaplňovat, a tedy ho ztotožňovat s předsudkem o pokojích lidí v mém věku. Mám tu knihovnu, postel, šicí stroj (na kterém jsem se pořád nenaučila šít) pár polic na další knížky a nějaký kraviny a stůl.

A přesně tam veškerý soulad, který provází mou knihovnu končí. Zatímco tu jsem schopna přeorganizovat hned několikrát, pokud si to mé náhlé rozpoložení mysli usmyslí, a jsem zatvrzelá v tom, že jedna kniha nemůže být vedle jiné, protože si to zkrátka nezaslouží a měla by být obklopována knihami, které jsou minimálně na podobné úrovni jako ona sama (to víte, aby si měla s kým povídat), můj stůl si tak nějak žije vlastním životem. Neustále se na něm vrší nejrůznější poznámky, sešity (opravdu miluju sešity :D) knížky, propisky, prázdné bombičky a mnoho dalších věcí. Kolikrát jsem překvapena, co pod tím bordelem kolikrát najdu, když už tedy nemůžu jinak a musím ho trochu zredukovat.

To k němu ale už koneckonců patří. Cítím se u něho tak nějak "útulněji," když je na něm plno krámů, než když je skoro prázdný. Tvůrčí prostor no :D.


...protože kočka se nacpe všude :D

A pak je tu ještě ten můj zápisník. Netuším, jak jsem vlastně mohla existovat bez něj. Asi všichni znáte tu klasickou lež, kdy si řeknete, že si něco tak primitivního přece dokážete zapamatovat. Že si to nemusíte nikam psát. Nejlepší jsou takové řeči těsně předtím, než jde dotyčný spát.

Na tomhle malém sešítku se chaos jako takový projevuje v mém případě asi nejvíc. Zapisuju tam všechno. Od doporučených filmů, přes poznámky o řeči těla až k nápadum k mým povídkám a článkům. Mám tam knížky, kteér bych si chtěla přečíst, ale ne nutně koupit, a taky pár poznámek, když mě ve městě zaujme nějaký člověk. A taky pár receptů, které s nějvětší pravděpodobností nikdy nezrealizuju. Je to super si ho jednou za čas prolistovat. Obzvlášť legendární je jedna strana, kde jsem se nějak nebyla schopna rozhodnout o průběhu hádky mezi Amy a Viktorem :D.


Bonusem je, že tady můžu prakticky kašlat na rukopis, a to ještě víc jak v dneíku kde chci, aby to aspoň trochu vypadalo, a abych to byla schopná přečíst i za pár let. Ne jak ve škole, kde by byli nejradši, kdybych psala tiskace jako všichni ostatní, obzvlášť moje sousedka, protože by se jí ty testy z literatury a dějepisu hned líp psaly :D.

PS: Napadlo vás někdy, že prakticky ve všech kulturách jsou bohy chaosu čast ženy? Samozřejmě hned vedle takových věcí jako je mateřství, plodnost a smrt (když budu tedy ignorovat chudáka Háda :D).

cat loop cartoon bloop cute

Ano, všude...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Starková Starková | E-mail | Web | 12. února 2016 v 0:34 | Reagovat

AHoj, má spřízněná duše! :D Měla bys teď vidět můj stůl.
S těmi deníky/diářky/sešity mi docela dost imponuješ, možná bych si měla něco podobného zavést... hmmmmmmmmm
Anyway, ženy jako bohyně Chaosu dost sedí. Myslím, že ta citová proměnlivost není ryze mužská vlastnost :D
Krásný článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama