Phantom of the Opera 1990

27. března 2016 v 22:01 | Lia |  Filmy a seriály
Tak jsem se konečně odhodlala k tomu, podívat se taky na nějakou jinou verzi Fantoma, kde nefiguruje Webberova hudba. Naposledy to byl Darius Argento, který způsobil mou nedůvěru na dalších několik měsíců. Ale vážně, pokud máte rádi Fantoma, pokud pro vás ten příběh něco znamená, nedívejte se na verzi z roku 1998.


Na druhou stranu, pokud jde o minisérii z roku 1990, směle do ní. V tomto zpracování není žádná Madame Giry, ani Meg (natož pak Peršan), ale Gerard, bývalý ředitel Opery a Erikův přítel. Christine do divadla přichází už jako dospělá, a podle klasického scénáře je Erik okouzlen jejím hlasem a začne ji učit. Sokem v lásce je mu tentokrát Raoulův bratr, Philippe (i když jsem si žádného napětí mezi nim a Chris nevšimla).

I když tam bylo hodně změn od původního příběhu, ba i od Webberovy verze, mně se to líbilo moc, a na konci jsem vzhledem k okolnostem samozřejmě bulela ještě víc jak obvykle.


Erik je tu vykreslený poměrně rozdílně než v ostatních adaptacích. Je tak...lidský. Místy dokonce i vtipný. Říkám si ale, jestli kromě svého podzemního království s vchodem v šatně svého objektu zájmů a zdi v hale vůbec měl i nějaké jiné tajné vstupy. Například, když se na konci potřeboval s Christine dostat rychle pryč, tak by mi k fantomovi sedělo víc zmizet v nějaké zdi, než si probojovávat cestu. Tenhle Erik je ale asi už holt takový jiný

U Christine je tu dokonce mnohem méně chvílí, kdy mám chuť jí přetáhnout pánvičkou. Ale tak, to by nebyla ona, aby nedělala furt ty stejně pitomý chyby.

Co se týče Philippa/Raoula, který měl uzavírat ten pomyslný milostný trojúhelník, jak už to ve fantomáckých filmech bývá, tady to bylo, jako by to v tom scénáři prostě bylo, ale jaksi to do celku nezapadalo. Zatímco ve většině případech je Raoul povahově podobný Christine, tady je to arogantní děvkař. Nějak mi tam prostě nesedělo, proč ho vlastně Chris chtěla, tedy krom toho, že na něj měla hezký vzpomínky z dětství. Možná právě kvůli těmhle flashbackům mi při každém jejich polibku přišlo, jako by si dali pusu bratr se sestrou (ne ve smyslu Květů z půdy). Teď mě tak napadá, že s tímhle Philippem by možá nebyla úplně od věci ta jeho kariéra alkoholika z Love Never Dies :D.


Připravte se ale, že je tu hojně přítomná opera, pro ty z vás, kteří ji třeba tolik nemusíte. Za to ale jak je závěrečná scéna Fausta, než Erik Christine "unese" (těžko říct, jak moc to bylo proti její vůli :D zmínila jsem se, jak moc se mi v týhle verzi líbí, jak jí záleží na tom, jak se Erik cítí? :3) úderná.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama