Tanec mezi hroby

11. března 2016 v 18:24 | Lia |  Hodnocení knih
Nedávno se mi podařilo dočíst poslední díl Hřbitovní královny. Nebo jsem si to alespoň myslela, ale o tom až později. Abych vás uvedla do děje, tak Hřbitovní královna vypráví o jisté Amelii Grayové. Restaurátorce hřbitovů, která je stejně jako její adoptivní otec schopna vídat duchy. Ten jí vštípí soubor pravidel, kterými se musí řídit, pokud chce prožít alespoň trochu poklidný život. Věci se ale dají do pohybu, když Amelie jednoho dne pravidla poruší

Okřídlená duše

Amelie dostává zakázku zreastaurovat hřbitov Dubový háj. Z místa má ihned zlý pocit, ale i přesto nabídku přijme. Zanedlouho na hřbitově naleznou tělo mladé dívky. Amelie se setkává s detektivem Johnem Devlinem, o kterém ví, že by se od něj měla držet co nejdál, vzhledem k dvěma duchům, kteří ho pronásledují na každém kroku. Právě kvůli tomuto muži postupně každé z těchto pravidel poruší. Zpočátku si říká, že mu jen pomůže s případem, a pak na něj zapomene, ale jak pomalu rozkrývají sérii vražd, Amelii dochází, že už nic nebude jako předtím.



První díl je spíš takový úvodní. Seznamujeme se tu s Amelií, zjišťujeme, jak ta její schopnost vlastně funguje a také sledujeme její počínající vztah s Johnem Devlinem. Určitě je ze všech dílů nejmíň nadpřirozený. Četla jsem ho s několika měsíčním odstupem od těch zbylých dvou, takže už nějaký mezery v paměti mám, ale jak jsem říkala. Seznamovací díl, za to ale zatraceně napínavý. Nemluvě o to těch Ameliiných vsuvkách o pohřebních tradicích. Aplikované na místní okolí asi příliš nebudou, ale i tak je to strašně zajímavý. Od symbolů na náhrobcích a jejich čtení, až po směr, kam se tělo ukládalo.


Království

Po událostech v Dubovém háji Amelie přijíždí do liduprázdného a od okolí odříznutého městečka Asher Falls. Ihned naráží na problém v podobě obyvatel, držící si všechna svá tajemství u sebe, včetně toho o původní Trnové bráně, ležícího na dně jezera, ze kterého Amelie za nocí slýchává zvonky.

Není pochyby, že s celým městem je něco moc špatně. Komu patří odlehlý hrob? A co je to za ducha, objevujícího se se západem sluncem před Ameliiným domem?

Hlavní hrdinka odkrývá temné okolnosti svého původu a zjišťuje že za její schopností vidět duchy stojí možná víc, než si původně myslela.



V Království je bezpochyby mnohem více nadpřirozena než v prvním díle. Asher Falls je takové to typické, temnotou dýchající duchařské město, kde každý jeho obyvatel má nějaké to napojení na temnou stranu. Dozvídáme se více o Ameliině původu a jejích schopnostech. Řekla bych. že kniha byla o něco napínavější než první, za to ale nemohu říct, jestli se mi líbila víc, jelikož jak jsem již řekla, četla jsem jí nějakou dobu po Okřídlené duši.

Stýskalo se mi po Devlinovi. Po tom Devlinovi, nad kterým jsme při jeho prvním zjevení protáčela očima, že i tady bude pan Dokonalý. Ale oblíbila jsem si ho natolik, že mi prázdné místo po něm autorka nedokázala zaplnit ani úžasným Thanem. Jsem vážně marný případ.

Prorok

Po návratu do Charlesonu je navštívena duchem policisty Robertem Fremontem, který ji nehodlá nechta být, pokud nezjistí jeho vraha. Při pátrání se Amelie zaplete do kruhů, o kterých si myslela, že jsou již minulostí a znovu musí čelit Devlinovi, jehož situace se začíná vyhrocovat.



Bezesporu z těch tří nejlepší díl. Jestli v druhém se mi stýskalo po Devlinovi, tady mi to autorka bohatě vynahradila. Kdybyste viděli mou reakci po dočtení. Nepatřím k lidem, kteří by se u knih nějak výrazně projevovali. Dobře, občas slzim (opravdu jsem brečela snad jen, když umřel Dobby), nebo musím zavřít knížku, abych to strávila. Nebo občas knihu pevně stisknu, abych potlačila nutkání mlátit hlavou o zeď kvůli tomu, jak debilně se některý postavy chovají. Ale to je asi tak všechno.

Ale vážně, po dočtení dokážu do nového příběhu vklouznout poměrně snadno, a to i když se mi předchozí kniha moc lbila, strhla mě příběhem a všechno. Ale u týhle to prostě nešlo.

U posledních stránek jsem si stihla během té chvíle, co jsem zběsile přejížděla pohledem po řádcích vystřídat smutek (nebylo daleko k slzení), nevíru, ultimátní vztek a povznášející radost. Poté, co jsem se ujistila, že stránky skutečně nepokračují, a na polici na mě nečeká další díl, jsem dobrou půl hodinu přecházela po pokoji, v hlavě úplný bordel. Jak mi tohle mohli udělat? Jak mi můžou předložit něco tak úžasnýho, a pak to prostě utnout? Moje myšlenky byly samozřejmě mnohem chaotičtější. Neustále přeskakovaly z jedné věci na druhou, jak se snažily s faktem, že je tohle všechno, smířit. Opravdu strašně ráda bych se s vámi podělila o své poznámky, které jsem v tomto stavu stihla naškrábat. Obávám se ale, že je to plný spoilerů, a nerada bych vás připravila o takový zážitek. I když nemůžu zaručit, že budete reagovat podobně. Zatím si připadám jako ta jediná, protože i když byla knížka úžasná, není to ten typ "zlomové" knihy, která naprosto změní váš pohled na život. Ani se to nepodobalo prozření, když jsem poprvé uslyšela soundtrack k Fantomu opery. Spíš něco na způsob: "KDE MÁM KURVA DALŠÍ DÍL!!!"


A tady to je. Hřbitovní královnu jsem si pořizovala s tím, že mám kompletní trilogii. No, zatím to vypadá, že to bude minimálně pentalogie. Samozřejmě, že jsem ihned kontrolovala Goodreads, protože sakra, nemohlo to přece skončit až takhle otevřeně ne? A zase to dilema. Já si otevřený konce psát můžu, ale ať si to zkusí někdo jiný :D. No, prostě 29. března vychází další díl The Visitor a v září pak The Sinner. Asi se vykašlu na modlení se za český překlad a prostě si to pořídím v ájině, protože bych to asi nevydržela. Hlavně víme, jaké je to se spolehlivostí českých nakladatelsví s překládáním delších sérií. Jen doufám, že ta jejich obálka bude ladit k těm ostatním, když už to budu mít ZASE v od půlky v jiným jazyce.

Takže já Hřbitovní královnu samozřejmě doporučuji seč můžu. Obzvlášť takovým, jako sem já, kteří mají slabost pro duchařiny a juchají nad truchlícími zvyky viktoriánské Anglie. Protože kdo by nechtěl nosit vlasy nebožtíka v náhrdelníku. že jo?


A ty kloboučky se závojíčky :333 No jo, uměli to brát se stylem, to se jim musí nechat.

"Half-mourning dress ; New styles for dressing the hair", Peterson's Magazine, March 1873; NYPL 826386:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama