Dáma z popela

16. dubna 2016 v 16:00 | Lia |  Hodnocení knih
Violeta Morganová se nedá považovat zrovna za typickou ženu své doby. Je všeobecně známo, že viktoriánská Anglie byla přímo posedlá truchlením a všeho okolo smrti. Přesto to nebylo nic příjemného, proto mohlo leckoho zarazit, když toto postavení, a to vlastního pohřebního ústavu, patřilo ženě.

Violeta si žije svůj vcelku poklidný život v Londýně plný plánování pohřbů, připravování nebožtíků na jejich velký den, i konfrontací s jejím manželem Grahamem, ze kterého už okouzlení nad jejím nevšedním talentem opadlo, a teď se zaměřuje spíš na postavení ve společnosti, které je tak vrtkavé, když má manželku, která není schopna vhodně spravovat jeho dům. Graham se díky svému bratrovi zaplétá do obchodů, které se Violetě zdají stále více pochybnější, navíc si u některých mrtvých začíná všímat společných rysů, které by mohly znamenat, že je ve městě nový vrah.



Tak nějak jsem doufala, že to bude další Hřbitovní královna, jen z devatenáctýho století, takže o to lepší. Duchů jsem se nakonec bohužel nedočkala, ale i tak pro mě byla kniha zajímavá. Především díky novým věcem, které jsem se v ní o této době dozvěděla. Krom záležitostí okolo hrobničení, jako které květiny se používali nejčastěji, po jak dlouhou dobu ženy museli nosit jaké šaty a šperky, jak bylo nepopulární balzamování, nebo poměrně známých zvonků, které měly být pojistkou při pohřbení zaživa, se tu dozvíte i spoustu věcí ze života Viktoriánů, jako které tapety byly v tu dobu nejoblíbenější, který porcelán byl levný šunt, nebo to, že když si hospodyně neví rady, vždy tu je paní Beetonová a její příručka o správné vedení domácnosti, která zná na všechno odpověď.

Je to hodně popisné. Hlavně ze začátku, kdy se zdá jako by se při průzkumu autorka dozvěděla strašně moc fascinujících věcí, a nutně je musela všechny do poslední sdělit i čtenáři. Jako vedlejší linka je tu i řada informací ohledně toho, co se děje v Americe, což jsem po čase už přeskakovala, a i tak jsem ve výsledku o nic nepřišla. "Rozjíždět" se to začíná až tak v polovině, možná ve čtvrtině, kdy Violeta v jedné ze svých rakví v obchodě nalezne malou Susannu, které se podařilo utéct z chudobince, a ujímá se jí.

Ke konci byla kniha i docela napínavá a dokonce i odhalení vraha, jehož deníkové zápisky nás provázejí po celou knihu, bylo překvapující. Znovu to ale asi číst nebudu. Doporučila bych všem šíleným nadšencům do viktoriánské Anglie a především těm, kteří se zajímají o pohřebnictví v té době, stejně jako já. Zbytek lidí, by nejspíš tuhle knihu považoval za nudnou, a ani by se k té zajímavější části nedostal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama