Problémy a slasti introvertů

15. dubna 2016 v 15:04 | Lia |  Výkvěty mé mysli
Původně měl mít tenhle článek nejspíš hrozně hlubokou myšlenku, jenže už je to nějaká doba, co jsem ho začala psát, a pak ho odložila, takže z toho ve výsledku bude spíš jen soubor vtipných obrázků, které mi až moc připomínají každodenní život, a snad ho připomenou i některým z vás.

Asi netřeba říkat, že každý člověk je úplně jiný. Někoho baví vyrazit mezi lidi, někdo se radši před nimi shcová pod peřinou. Je to každýho věc. Nebo by aspoň měla být.

Jak možná víte, já jsem strašný introvert. Takový ten, co si v obchodě, když čeká ve frontě přeříkává v hlavě co řekne, a když na něj konečně vyjde řada, vysype to ze sebe tak rychle, že mu obvykle nikdo nerozumí. Samozřejmě ráda někdy někam zajdu, ale potřebuju mezi těmito výpravami i dostatek času se z nich vzpamatovat. Níže je pár ukázek situaci, ze kterých se mé útroby tetelí, děsí, nebo zkrátka to k nim patří.


Není zábava jako zábava

Není to zas tak dlouho, kdy si jedna spolužačka stěžovala na spolubydlící na lyžáku, protože jí nedovolili kouřit na pokoji a nechtěli s ní chlastat. Bůhví proč je obecně bráno, že pokud se v tomhle věku každý týden nezchlastáš do němoty a vždy po škole neběží si zapálit, nežije. Protože to je děsná zábava. Jo.
Hele ať si klidně dělají všichni co chtějí, ale nechápu, proč to musejí všem cpát jako jediný způsob jak trávit čas.

Heh, koukám že jsem se nakonec trochu rozohnila, a že to má jen vzdáleně něco společného s obrázkem, ke kterému to měl být jen popisek.


Ta trapná chvíle...

Většina to nesnáší. Však víte, bavíte se a najednou nic. Prostě jen na sebe čumíte a nemáte si co říct. V hlavě se jim otáčí jediná věta a to: "Řekni něco! Řekni něco!" Až něco opravdu řeknou a většinou je to úplně od věci, a to i když nebylo žádné téma nahozeno. Jedna kamarádka má například tendenci říct něco ve smyslu: "Tohle je trapný," i když je to trapný jen pro ni, ale i tou jedinou větou vyřknutou správným tónem může zapříčinit narušení mého myšlenkového proudu a tím pádem i otrávení po zbytek setkání.
Vážně lidi, co je na tom tak špatnýho? Očividně si v danou dobu nemáte co říct, tak proč si jen neužívat přítomnosti toho druhého (pokud ho máte rádi, pokud ne, je to vždy vhodná příležitost k tomu se velmi rychle zdekovat), nebo nad něčím přemýšlet, než nějaké vhodné téma přiletí. Všechno je lepší než se stresovat takovou blbostí (a stejně se s nimi většinou bavíte jen o kravinách, jako vážně, kdy se vám tohle stalo s člověkem, se kterým jste si fakt měli co říct? V mém případě jim třeba jen těžko můžu říct, jak ráda bych šla do divadla na Fausta, nebo jak moc shipuju Enjolrase a Eponine. Jestli by přešli to zděšení, že se mi opravdu líbí opery, tak tu stále jsou Bídníci a to dilema, co že vlastně znamená někoho "shipovat")



Na papíře to jde líp

Jako bych někdy byla tolik výmluvná, jako třeba tady. A co teprve můj deník. Jen krůček od toho začít používat archaismy.




Ta malá chybička na soutěžích

Co kdybyste náhodou vyhráli, a museli si projít celým tím vyhlašováním, třesením rukou a focením? Musela jsem si tím podstoupit jednou. Podle bráchy se na té fotce tvářím jako vrah.



Arzenál introverta pro každý den

Ne, že bych takhle snad viděla někoho se oblíkat, ale hrozně se mi líbí ten obrázek :D



Vetřelec


Je jen pár scénářů toho, co se za těmi dveřmi může skrývat. Vrah, Svědci Jehovovi nebo nový soused. Ani jedno nebudu riskovat.



Zvířecí láska je věčná...na rozdíl od lidský

Ne, že bych tohle zažila na vlastní kůži, ale ta situace se mi zamlouvá :D

You know that alone is different from lonely.


Zrušení plánů

Co více dodat? :D

IMG_2338



Jedno dokonalé ráno

Taky se vám tak strašně moc líbí tenhle komiks? Jsou chvíle, kdy se červená stává mou oblíbenou barvou.



A na závěr jednoho Darcyho. I feel you :D

Actively avoiding icebreaker games, because they’re the WORST. | 21 Things Introverts Love

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Starková Starková | E-mail | Web | 16. dubna 2016 v 15:45 | Reagovat

Hehehe, tohle mi připomnělo smutný fakt, jak se neustále snažím se svým vnitřním introvertem bojovat a na veřejnosti se chovat extrovertně. Někdy je to bezpečnější. Eh. Bohužel to ně vždy vyjde a pak je to trapný.
(Ano, taky si přeříkávám věty v hlavě... v jakékoliv neznámé situaci. Když jsem byla před dvěme lety poprvé v Anglii, byla jsem tak nervózní, že jsem nebyla schopná ani do nějakého obchodu vlézt, aby se mnou náhodou někdo nenavázal řeč. Takže, I feel u so hard, mate. :D)
Nejvíc mně štve, jak to mám v hlavě tak suprově naplánovaný a pak prostě nejsem schopná nic říct ani z poloviny tak dobře :D
Ach jo :D
Ten červený komix je nádherný <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama