Šepot slunečnice - Kapitola 4. Obrysy na hladině

26. března 2017 v 14:31 | Lia |  Šepot slunečnic
"Asi jsem to měla čekat."

"To je vše, co mi řekneš?" Hlas své matky slyšela už z dálky. Nepamatovala si, že by někdy byla podobně rozčílená. S kým to sakra mluvila? Neuvědomila si, že ji svírají obavy, dokud nespatřila na konci schodů sedět svého bratra.

"Ježíši," vyjekl, když se zničehonic zjevila vedle něj. "Tohle mi nedělej." Jako by mu okamžik trvalo, než si její přítomnost plně uvědomil. "Neměla bys tady být."

"Je mi líp," řekla tiše a sedla si vedle něj.

"S kým to mluví?" Povzdechl si.

"S naší babičkou, jestli jsem dobře pochopil." Víc, než o jejich nově objevenou příbuznou, mu ale dělal obavy stav jeho sestry. "Nechceš si jít lehnout?" A natáhl k ní ruku, aby se dotkl jejího čela.

"Je mi fajn." A setřásla jeho dlaň. Svého chování vzápětí litovala. Promnula si tvář a objala holé nohy. "Omlouvám se."
Jak přirozené pro ni bylo zmizet v jeho objetí.

"Někdo tam byl, že ano?" Bloudila v místech, kde měly být uložené její vzpomínky, ale odpovědí jí byla jen tma. Při myšlence na někoho dalšího, kdo je přiměl utéct z bezpečí jejich domova, navzdory všem rizikům, jí projel chlad. Téměř instinktivně se přitiskla k Anthonymu. Cítila, jak se jeho tělo pod vahou vyřčených slov napjalo.

"Na to teď nemysli." Něco jí unikalo. Ne, že by to snad bylo něco neobvyklého. Jen se velmi zřídka dostala do stavu, kdy ji to trápilo.

V pozadí zněly z kontextu vytržené hlasy jejich matky a babičky a Emily měla pocit v tom domě, izolovaném od denního světla za jeho dveřmi, z jehož zdí na ni hleděly siluety těch, kteří kdysi kráčeli těmito chodbami, že se konečně, po velmi dlouhé době, vrátila domů.



Byla připravená čelit spoustě věcem. Křiku. Odmítnutí. Nic ji ale nedokázalo připravit na pohled, který Veře její matka věnovala ihned po otevření dveří. Zklamání. Zajímalo by ji, jestli to čekala. Jestli její návrat domů byl pro její matku jen otázkou času. Snažila se z ní vymámit alespoň nějakou emoci, ale Saskia Websterová zůstávala stejně chladná, jako si ji její dcera pamatovala. Za celou dobu se na ni sotva podívala. Místo toho hleděla skrze francouzské dveře do zanedbané zahrady, otočená zády k ní.

Veře došlo, že opět naplnila matčinu předpověď, ale že tentokrát samolibý úsměv nad tím, že se její slova opět potvrdila, neuvidí.

"Postarala ses o to?" zeptala se najednou. Její dcera se ušklíbla.

"Jsem snad dcerou svého otce." Nad dopadem jejích vlastních slov se nevědomky otřásla. Sklopila hlavu.

"Jistě," řekla tentokrát mnohem pokorněji. Bála se promluvit. Odvaha, ke které se cestou sem tolik přemáhala, už stihla téměř vyprchat. Věděla, že teď už vycouvat nemůže. Sídlo její rodiny se jen stěží dalo považovat za bezpečné, ale byla to v současné chvíli její nejlepší možnost.

"Je to kvůli němu?" zeptala se zničehonic Saskia tak tiše, že ji Vera zpočátku ani neslyšela.

"Cože?" Velmi pomalu se k ní otočila a Vera poznala kostým s vyšitými květy, který na sobě měla i při její poslední "návštěvě," a který navzdory času byl bez poskvrnky, což se nedalo říct o domě. Tohle místo, skrývající tolik duchů minulosti, nebylo stvořené pro křehkou psychiku jediného člověka. I kdyby ten někdo měl být Saskia Websterová.

"Jestli je to tak, řekni mi to hned. Už jsi to jednou ostatně udělala."

"Samozřejmě, že ne!" vykřikla, když záměr své matky konečně pochopila. "Přece si nemůžeš myslet..."

"Nemyslela jsem si," přerušila ji prudce Saskia a probodla ji pohledem. "Bylo by ode mě ale velmi hloupí udělat stejnou chybu, nemyslíš?" Vera se kousla do rtu a na krku jí naskákaly rudé skvrny.

"Ne," procedila skrze zuby, "Kvůli němu ne." Ve skutečnosti to bylo už velmi dlouho, co si na něj naposledy vzpomněla. Přesto zůstával podvědomým stínem, sklánějícím se nad každým jejím rozhodnutím.

Saskia zatnula ruce v pěst nad myšlenkou, která patřila jen jí.

"Slíbila jsem, že to skončí mnou." Neuvědomila si, že ta slova řekla nahlas. Vera chápala její rozhořčení. Kdysi si slíbila to samé.


Co myslíte, že přinutilo Veru i s její rodinou utéct zpět do jejího rodného města? O kom mluvila Saskia? A co si slíbila, že s ní skončí? Zajímali by mě vaše nápady :D Snažím se teď vždy vydávat další část vždy, když mám napsanou i tu následující a zatím se mi to docela daří, i když je to občas úmorný :D Ale aspoň mám vždy něco v rezervě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama