Šepot slunečnic - Kapitola 13. Tady jsme všichni šílení

6. července 2017 v 16:53 | Lia |  Šepot slunečnic
"Nešij pořád sebou," napomenula Charlotte Cutlerová svou dceru a zatlačila do jejích zad, aby se narovnala. Leila měla co dělat, aby tu nenáviděnou větu nevyslovila spolu s ní. V Turne Sol se příliš velkých sešlostí nekonalo, ale na těch několika člověk velmi rychle poznal, co se od něj očekávalo. S kým má v určitou dobu nenuceně zavést řeč, a kdy se zas s taktem stáhnout.

Leila se těchto akcí účastnila od doby, co jako dítě sotva začínala vnímat svět. Lidé, z nichž většinu znala jménem, se okolo ní trousili v slavnostních šatech upatlaných od medu a ji, jako už tolikrát, zaplavil ne zrovna příjemný pocit neustále opakující se scény.

Charlotte se vedle ní s těmi svými kudrnatými vlasy, ve všech směrech příčících se současné módě pokládaných vln, nesla jako královna.

Tak to obvykle probíhalo. Rok za rokem, stále to samé. Přesto se od dnešního dne všechny ty předchozí lišily. Neměla z toho dobrý pocit. V jejím životě měla nastat změna a Leila, ačkoliv si nikdy nepřála nic jiného, si najednou nebyla jistá, jestli je na něco takového vůbec připravená. S každou další minutou strávenou bez cíle na tržišti ji jen více rozežírala nervozita, která vedla k Charlotte tolikrát vytýkanému "šití."

Přitiskla k sobě sklenici.

"Možná bychom měly odejít," vyhrkla zničehonic. Její matka se na okamžik zarazila, než dál pokračovala v chůzi.

" O čem to prosím tě mluvíš?" Sklopila oči.

"Co když…co když se tady objeví?" Charlotte nad jejím třesoucím se hlasem svraštila obočí.

"Je to tvůj otec, Leilo, ne sériový vrah." Zatřásla hlavou. "Turne Sol není zrovna největší město. Jen těžko se mu můžeš vyhýbat věčně." Zrovna procházely okolo stánku se zrcadly. Většina z nich byla zavěšena, a když se ve vzduchu otáčely, házely na vše okolo zářivé odlesky. Občas se skoro zdálo, jako by lidé v jejich blízkosti světélkovali.

Charlotte se do jednoho z nich zadívala a prohrábla si vlasy.

"Proč nejdeš za svými kamarády? Měla bys trávit víc času s lidmi ve tvém věku," prohodila směrem ke svému dorazu, aniž by se na svou dceru podívala. Povzdechla si a uhladila kalhoty z tenké látky, díky kterým v tom množství širokých, barevných sukní, naprosto vybočovala.

"Znovu o něm nemluv." Zvedla k ní hlavu a s mírným úsměvem se dotkla Leiliny tváře, jako by ji tím gestem chtěla donutit
úsměv opětovat. "Přece si nenecháme zkazit den." Ještě chvíli na ni hleděla, jako by v jejích očích pátrala po odporu. Když žádný nenalezla, spokojeně vydechla a rozhlédla se.

Byla to úmluva, kterou mezi sebou měly. Ani jedna netušila, co přesně zapříčinilo tak náhlou změnu u Nathana Cutlera. Nebo o tom alespoň sami sebe neustále přesvědčovaly, slepé ke skutečnosti, která se jim každou noc vkrádala do mysli jako noční můra. V tomto byly stejné, jako všichni ostatní. Každý den zavíraly oči před dalšími důkazy o jejich omylu, jehož dopad by snad ohrozil jejich pohodlné životy. Bylo snazší věřit, že váš manžel nebo otec prostě zešílel, než si přiznat skutečnost.


Pro tohle místo existovala pravidla. Nikdo je nikdy nemusel nahlas vyslovit, aby byla všeobecně známá spolu s tím, co následovalo po jejich neuposlechnutí. Samozřejmě, že se jednalo o pověry. Jen o přirozený strach z toho, co se mohlo vynořit zpoza stínů. Z toho, co vám před očima může odloudit, změnit vlastní dítě, aniž byste si čehokoli všimli. Nikdo se neotočil, když byla porušena. Jen hloupý se zajímal. Kdo by to riskoval? Co kdyby?

"Podívejme se," vytáhl Leilu z myšlenek Charlottin hlas. Nepřekvapilo ji, když v místech, kam se upíral pohled její matky, spatřila Eliase Harkera. Nebylo žádným tajemstvím, jak blízký vztah mezi sebou měli, i když to oba velmi rádi předstírali. Ne, že by vadilo, že byl prakticky její šéf. Pochybovala, že to, čemu tak honosně říkali "noviny," bral vůbec někdo vážně. Včetně jejich šéfredaktora.

"Dopsala jsi už ten článek?" zeptala se Charlotte a popotáhla si halenku. "Nerada bych to řešila zase jako první." Ach ano. Ve skutečnosti se jednalo o horoskopy, o kterých měla podezření, že jsou dost možná jednou z mála stran, kterou vůbec někdo četl. Paradoxně níž byly už jen nekrology, i když si teď nemohla vzpomenout, kdy naposledy dostala za úkol nějaký napsat, natož aby ho četla.

Občas se nechávala unášet představou, jaké zmatky by mezi místními, ve skrytu pověrčivými lidmi, díky několika slovům, mohly nastat. A že se tentokrát překonala. Předpověděla Turne Sol vskutku vzrušujících čtrnáct dní.

"Dneska jsem ho odevzdala."

"Dobrá tedy." A vrazila dceři do náruče druhou nádobu s medem, až dívka málem ztratila rovnováhu.

"Bav se." A s těmi slovy Leilu opustila.


Čím dál víc ji přemáhalo odhodlání odsud zmizet. Moc dobře ale věděla, že i když se zdálo, že nikoho nezajímá, sledovalo ji mnohem víc lidí, než jen její matka. Musela sehrát svou roli. A ta bohužel měla svou pozici tady, uprostřed náměstí hned pod tím zpropadeným sluncem.

Kamarádi. Vlastně se zde měla s někým setkat. Jen kdyby si aspoň byla jistá, že se jí celá ta událost, před několika dny, jen nezdála.

Věděla, že riskuje. Možná víc, než si dokázala přiznat. Nedokázala si ale představit tu zůstat. Den za dnem opakovat to stejné pořád dokola. Nikdy se nikam neposunout. A ten článek měl být její začátek.

Možná měla se svým otcem společného víc, než jen krevní skupinu. Možná byla přece jen stejně šílená jako on. Proč by tohle jinak dělala? Pro pár slov.

Otřásla se, když jí pohled utkvěl na stánku s medem. Grayová by s ní nikdy dobrovolně nemluvila. Ušklíbla se. Navíc…co by na to řekli lidi?

Zarazila se, když dav okolo začal konečně řídnout a Leila spatřila záda osoby, která se až příliš podobala jí samé.
Opravdu si myslela, že si to vše vymyslela. Setkání s dívkou, která jí na první pohled byla tak strašně podobná.

Nemůžu uvěřit, že mi napsání té čtrnácté kapitoly vážně trvalo tak dlouho. Alespoň se mi v hlavě ale podařilo uspořádat, co všechno se má v následujících kapitolách stát, abych se toho konce opravdu dobrala :D Nevím, co na ní je, ale vážně mě baví psát ty části, kde je hlavně Leila.

V češtině ten citát z Alenky trochu ztrácí zvuk, nemyslíte? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama